Podporovat zajímavé a prospěšné neziskové projekty jistě patří do dikce správného hospodáře. Je pravdou, že řada těchto projektů skutečně občanům přináší prospěch. Je však zároveň pravdou, že v MČ Praha 3 jsou některá sdružení, která získávají podporu opakovaně a jsou při udělování grantů velmi úspěšní. Čím to je? 

Letošní masopustní veselí se bude odehrávat od soboty 1. března a vyvrcholí tradičním masopustním průvodem v úterý 4. března. Mezi masopustními akcemi se tak objeví koncert Kašpárka v rohlíku, skupiny Vltava, ale také taneční odpoledne „pro starší a pokročilé“, animované pohádky v Aeru či výtvarné workshopy. 

„Když děláte reformy a úsporná opatření, musíte na to najmout další personál. Úsporné reformy nejsou levné, pane ministře,“ vysvětluje svému politickému šéfovi státní tajemník sir Humphrey Appelby v legendárním britském sitcomu televize BBC Jistě, pane ministře. 

Kdo se byl v posledních několika měsících podívat v Mahlerových sadech, nemohl si nevšimnout mnoha podstatných změn. Objevila se nová restaurace se zahrádkou, na podzim vjely do parku buldozery a rozryly park blíže k Fibichově ulici. A zastupitelé naší městské části se začali hádat, kdo za současný stav, kdy velkou část zelených ploch nahradil beton, vlastně může. 

Samozvaný prezident Svobodné republiky Žižkov, kavárník, odborník na polské i balkánské prostředí a také milovník Žižkova. Na jméno Pavla Trojana jste mohli již mnohokrát narazit, mimo jiné i na stránkách Žižkovských listů v rubrice Z historie Prahy 3. Tentokrát se však pustil do tvorby kalendáře pro ty, kdo mají rádi staré pohlednice. A bez podpory radnice. 

Krátký snímek režiséra Carlose de Carvalho je takřka ideálním na nedělní odpoledne. Do Lisabonu připlouvají po dlouhé cestě námořníci a setkávají se se svými blízkými. Všude se odehrávají na počest cestovatelů slavnosti, tance a ulicemi proudí radost. Jen malé prasátko je nějak smutné a ve svém rodném městě se najednou cítí neobvykle osamělé. Režisér a výtvarník v jedné osobě originálně pracuje s počítačovou animací, kdy vytváří až podivuhodně pokřivené barevné kompozice.  

Poslední snímek režiséra Davida O. Russella, retro kriminálku Špinavý trik (American Hustle), předchází pověst skvělého filmu. Ocenění z letošních Zlatých glóbů, deset nominací na Oscary hovoří samo za sebe – setkáváme se s výjimečným dílem. Může to však být i naopak? 

Rozhodnutí o tom, že budete pravidelně navštěvovat místnost plnou upocenců, máte již za sebou a kýženě vyhlížíte vysvalenou či jinak zpevněnou postavu? Pravidelné chození do fitness centra ale nekončí pouze u správně provedených cviků, péče o kondičku, zdravé tělo obalené příjemně vystupujícími svaly po vás bude žádat i další důležitá rozhodnutí. Ano, jde o správný životní styl – především skladbu vašeho jídelníčku. 

Pravoslavné kostely se dají v Praze spočítat na prstech jedné ruky. Rodilé Žižkovany může o to více překvapit fakt, že jeden z nich, s typicky ruskými pravoslavnými rysy, se nachází přímo v areálu Olšanských hřbitovů. Jedná se o chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice neboli Uspeninskij chrám. Druhý název vychází z faktu, že je zasvěcen Zesnutí (v ruštině „uspenije“) přesvaté Bohorodice. V turistických průvodcích po Praze ho bohužel nenajdete.

Natočil nespočet investigativních reportáží, v nichž odkrýval pozadí těch největších kriminálních kauz devadesátých let. Pro veřejnost objevil mnohé velké tuneláře. Reportér, scénárista, spisovatel a hudebník Josef Klíma má dar klást zdánlivě obyčejné otázky a probudit i v těch největších gaunerech pocit, že jim rozumí. A tak mu na kameru promlouvají lidé, kteří by jinému novináři neřekli ani slovo. Ostatně když ještě pracoval v redakci pořadu Na vlastní oči, jednal s každým začínajícím reportérem obdobně. Téměř otcovsky a s pochopením. 

Dramaturgický tým z Paláce Akropolis ztělesněný Josefem Sedloněm a Petrem Boháčem připravili první ročník festivalu Spectaculare, který do Prahy přiveze experimentální hudbu, současné pohybové divadlo, multimédia a vizuální umění. Festival se bude konat od 20. do 31. ledna na Nové scéně Národního divadla, v Paláci Akropolis, Centru současného umění DOX a ve Studiu Hrdinů – Veletržním paláci. 

Ačkoliv se teď většina zahrádek ukládá k zimnímu spánku a pěstitelé si užívají odpočinku, v komunitní zahradě Krejcárek se horečně pracuje. Důvod je prostý, zahrada by v příštím roce měla dostat novou podobu a to ne hned tak ledajakou. O tom, jak bude vypadat, by totiž měli rozhodnout sami její uživatelé a další obyvatelé Prahy 3.

Jak jste se letos vypořádali s novoročními předsevzetími? Tradičně mezi ně patří i další z pokusů o pravidelné cvičení a mnozí tak poprvé vyrážejí do fitness center mučit tělo i ducha. Leden je tak pro mnohá sportoviště měsícem masy nových návštěvníků, kteří se pokoušejí vypracovat. Ne každému to vydrží do února. Společně s trenérkou Veronikou Žižkovou vám budeme pravidelně přinášet sportovní tipy, aby vaše cvičení přečkalo „novoroční slib“. 

Známý výtvarník Pavel Brázda (87) je jedním z nejvytrvalejších malířů, které můžete mít tu čest poznat. Svědčí o tom i fakt, že své první výstavy se dočkal až v šestašedesáti letech, tedy po mnoha desetiletích vytrvalé práce. I tak ale celá desetiletí, která tomu předcházela, vyplnil usilovnou prací. A rozhodně tím nemyslíme jen dřinu v kotelně, kam byl Brázda odložen komunistickým režimem. 

Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Dogville, Antikrist či Melancholie – takřka v každém z předchozích snímků dánského režiséra Larse von Triera je zakódována určitá podoba filmového experimentu a hry s divákem. Ať už se jedná o manifest Dogma 95, kterým odvrhl veškerou filmovou umělost, divadelní stylizaci v Dogville či emočně muzikálově vypjatý Tanec v temnotách – Trier  s pečlivým ovládnutím filmového řemesla znejisťuje do té míry, kdy ani my sami netušíme, kdy si z nás dělá legraci. Dvojfilm Nymfomanka tuto hru přesouvá i do mimofilmového světa. 

Málokdo má takové zásluhy o žižkovskou hudební kulturu jako Lubomír Schmidtmajer. Od počátku osmdesátých let vedl legendární Junior klub Na Chmelnici, který poskytoval zázemí bigbítovým kapelám. Nyní se snaží v podobném duchu pokračovat v jednom z největších pražských klubů, v Paláci Akropolis.

Známý český filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek bývá v mediální zkratce často vykreslován jako podivín propagující jakýsi alternativní způsob života. Položme si ale otázku, co je na vnitřním ztišení, empatii nebo lásce alternativního. A co je tak zvláštního na naslouchání řeči stromů nebo kamenů, na životě v přítomnosti, úctě ke všemu živému a usilování o harmonii se sebou samým i vnějším světem? 

Netradiční road movie, která nás proveze uličkami Paříže na sedadle podivuhodné limuzíny, je podvratným snímkem, jenž diváky zákonitě rozdělí na nesmiřitelné poloviny. Holy Motors, jež si na festivalu v Cannes vysloužily trojnásobný potlesk, totiž skrze režiséra Leose Caraxe nádherně provokují a elektrizujícím způsobem kladou otázku, co je vlastně film a vyprávění příběhů. 

Nový rok začal a ti, kdo berou vážně svá nová předsevzetí, mají příležitost ukázat, jací opravdu jsou. Mnozí už opravdu nekouří. Chodí z práce dřív, než děti usnou. Jezdí méně autem a třídí odpad. Někteří svá chvályhodná předsevzetí dokážou naplnit, jiní ne. A ti, kdo již nyní tuší, že nejspíš neuspějí, možná touží po zázraku. Po čemsi, co by jim všechny ty krásné úmysly a přání pomohlo naplnit.

Bylo to přímo nedávno. Poblíž židovského hřbitova na Žižkově žila taková divná paní. Nebyla to čistokrevná čarodějnice. Spíš vědma, i když čarování znala dost. A protože byla částečně i obyčejná ženská, zamilovala se. Ten, do kterého se zahleděla, byl Čert.

„Tak takhle jsem se zamilovala do Prahy,“ říká Nika, podívá se z okna na noční Berlín a napije se vína. „Nejdřív metro, až pak Pražský hrad. Ale Vánoce, ty si nezamiluju nikdy.“ Její byt je malý, každé stěhování je o pokoj menší, protože Berlín je každý rok o něco dražší. Ale na víno je. A na jídlo a cigarety taky.

Vánoce jako rej divokých vojsk a průvody maškar? Nejvýznamnější svátky v roce měly v minulosti mnoho podob a jejich křesťanská stránka je jen částí úplného obrázku. Pohled na méně známé tradice adventní doby není jen zajímavý etnografický výlet, ale může pomoci i k pochopení dnešní povahy Vánoc.

Dokonalé vystupování a profesionalitu už od Ladislava Špačka každý automaticky očekává. Propagátor pravidel etikety prošel mnoha profesemi – byl pedagogem, novinářem, ale i moderátorem, lektorem a především tiskovým mluvčím prezidenta Václava Havla. Zažil nejtajnější státnická jednání, setkávání s nejvýznamnějšími světovými politiky a na dotazy odpovídal i v hloubi noci. My jsme se však sešli za normálních podmínek. V kavárně nad šálkem mátového čaje. 

Propojení Václava Havla s Žižkovem je zdánlivě malé a přitom všem na očích. Ředitel Paláce Akropolis Lubomír Schmidtmajer působil na počátku devadesátých let jako prezidentův osobní tajemník a na neformální úrovni se oba setkávali již od osmdesátých let. 

Zpěvák, herec, režisér, ale také tanečník a stepař Ondřej Havelka se s námi setkal pár desítek minut před zvukovou zkouškou koncertu Melody Makers v Městské knihovně v Praze. Přestože měl před sebou ještě převlékání a vyladění zvuku všech patnácti členů big bandu, velmi přesně a ochotně se rozpovídal o pozadí swingové hudby, která v současné době zaznamenává velký vzestup. 

Na začátku je vždy leták nabízející za drobnou částku výlet například na zámek spojený s prezentační akcí a množstvím dárků. Aktéři jsou ale odvezeni do hospodského sálu, kde na ně čekají mladí muži v oblecích a řadou předražených zbytečností. Nátlak začíná. 

Ostře řezaný špionážní thriller s exkluzivní hereckou sestavou.  Žánr špionážních snímků bývá často spojován především s postavou neohroženého britského agenta Jamese Bonda či jeho aktualizované verze v podobě stále unikajícího Jasona Bournea. Filmová adaptace novely Jeden musí z kola ven (1974) spisovatele Johna le Carrého ale ukazuje svět zpravodajských služeb v trochu jiném světle.

V adventním období se sklony k solidaritě a nezištné pomoci násobí. Je nepochybným faktem, že se v různých sbírkách vybere nemalé množství prostředků. Tento čas však vybízí i k obecnější úvaze o tom, co pro Čechy znamenají pojmy jako filantropie či štědrost. Jak je to tedy s naší ochotou podporovat potřebné? Proč se bohatí málokdy stávají mecenáši? A je mecenášství tak neproblematické a ušlechtilé, jak se na první pohled zdá?

Cvičení u tyče – pole fitness nebo pole dance – se u nás těší stále větší oblibě. V Praze je zatím kolem deseti center a jedno takové, Vertigo Pole Fitness, si na Vinohradech otevřela také trenérka Jarmila Ptáčníková. Pole dance & fitness napomáhá formování postavy a zvyšuje sebevědomí. 

Jak prožívají děti Vánoce? Jde jen o dobu, kdy dostanou hodně dárků? Nebo vnímají specifičnost atmosféry a naopak se dost možná nejvíce přibližují duchu původních svátků? Pamatujeme si to zvláštní pnutí, které jsme nikdy jindy nepociťovali a které v člověku nějak přetrvává i v dospělosti. Protože na některé věci vám nemohou odpovědět výzkumy ani odborníci, vyrazili jsme se zeptat samotných dětí.