Nákladové nádraží Žižkov

Magistrát chce urychlit výstavbu na nákladovém nádraží Žižkov

Pražští radní včera udělali čáru přes rozpočet žižkovské radnici a povolit stavbu na území NNŽ do roka. Podle devolpera by se první obyvatelé do nových bytů mohli stěhovat již za čtyři roky.

čtěte více
Radnice chce převzít opravy chodníků od města

Radnice chce převzít opravy chodníků od města

Žižkovská radnice není spokojená s tím, že může jen málo ovlivnit opravy chodníků na svém území a tak chce „Chodníkový program“ převzít od hlavního města. Opravy doposud zajišťuje správce komunikací TSK, radnice však

čtěte více
Žižkovská zákoutí okolo Táboritské mají projít radikální proměnou

Žižkovská zákoutí okolo Táboritské mají projít radikální proměnou

Zeď mezi Seifertovou a Chlumovou nahradí systém schodů a chodníčků. A malebné, avšak zchátralé, žižkovské schody, které byly oblíbeným místem filmařů, se promění ve svítící „hvězdnatou kaskádu.“ Pokud projdou tři změny,

čtěte více
NNŽ se promění v kulturní relaxační a pracovní zónu pro každého

NNŽ se promění v kulturní relaxační a pracovní zónu pro každého

Národní filmový archiv zahajuje v pátek na Nákladovém nádraží Žižkov sérii akcí, která má tento prostor dočasně oživit. Projektem Filmová představení na kolejišti chce instituce má ze stále chátrající budovy vytvořit

čtěte více
Vizualizace plánované revitalizace Koněvova-Husitská

HN: Husitská a Koněvova - cvrkot na umolousaném bulváru

„Ošuntělé podniky, podivné existence, eldorádo podsvětí. Proměnu Koněvovy a Husitské ulice na módní bulvár a la Pařížská asi nikdo nechce, ale časy se mění i tady,“ píše magazín Hospodářských novin Ego  v aktuálním

čtěte více
Žižkov opět ožije, dnes začíná „noční“ festival

Žižkov opět ožije, dnes začíná „noční“ festival

Dneškem začíná sedmý ročník festivalu Žižkovská noc, který na dvaasedmdesát hodin oživí hospody, kavárny, kluby, divadla, kulturní centra a galerie multižánrovou produkcí.

čtěte více
Nové tramvajové napojení hlavních tahů na Prahu 3

Nové tramvajové napojení hlavních tahů na Prahu 3

Magistrát plánuje propojit tramvajovou trať pod Bulharem s Vinohradskou třídou kolem Wilsonova nádraží.

čtěte více
Popeláři v Kubelíkově přejeli seniorku

Popeláři v Kubelíkově přejeli seniorku

Třiadevadesátiletá seniorka přišla včera na Žižkově o život při střetu s popelářským vozem. K tragické události došlo odpoledne v Kubelíkově ulici.

čtěte více
Budova Nákladového nádraží Žižkov

Radnice chce umožnit využití budovy NNŽ

Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09) včera oznámila, že požádá o změnu územního plánu pro budovu Nákladového nádraží Žižkov. Důvodem je, aby objekt mohly využívat kulturní instituce.

čtěte více
Žižkovský masopust 2017

Žižkovský masopust včera vyvrcholil

Několik tisíc lidí, úžasné masky, performance přímo na stěně žižkovské radnice a závěrečná ohňová show. To bylo vyvrcholení Žižkovského masopustu, které se odehrálo včera večer.

čtěte více
Žižkovský masopust za dveřmi

Žižkovský masopust za dveřmi

Nejstarší z pražských masopustů začíná již tento víkend. Návštěvníky čeká pouť na Jiřáku, zabijačkové hody i tradiční průvod maškar v úterý před Popeleční středou ulicemi Prahy 3. Program pamatuje na děti i na seniory.

čtěte více
Architekt Aulický: Nemám pocit, že bych se měl za věž stydět

Architekt Aulický: Nemám pocit, že bych se měl za věž stydět

„Možná někdo stále říká, že jsem šílený a měl bych se stydět, ale já nemám pocit, že bych se měl omlouvat nebo říkat, že se mi to nepovedlo. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem mohl,“ řekl v rozhovoru pro Žižkovské listy

čtěte více
Čtvrt století s žižkovskou „raketou“

Čtvrt století s žižkovskou „raketou“

Přesně před 25 lety, 17. února 1992, byl slavnostně otevřen futuristický vysílač v Mahlerových sadech. Dominanta Žižkova a celé metropole od architekta Václava Aulického vzbuzovala emoce a vzbuzuje je dodnes. I světová

čtěte více
Praha 3 spustila „vlastní“ farmářské trhy, neúspěch si nepřipouští

Praha 3 spustila „vlastní“ farmářské trhy, neúspěch si nepřipouští

Praha 3 dnes otevřela do další sezóny farmářské trhy na Jiřáku. Poprvé v sedmileté historii je však bude žižkovská radnice provozovat sama bez komerčního zprostředkovatele. Městská část se k tomu odhodlala poté, co se

čtěte více
První elektrobusy zamíří na Žižkov

První elektrobusy zamíří na Žižkov

Ekologické elektrobusy se na pravidelné lince poprvé objeví na Žižkově. Dopravní podnik je totiž hodlá nasadit na lince 207 z centra na Prahu 3. Půjde celkem o 14 moderních vozů a v ulicích by se měly objevit napřesrok.

čtěte více
foto HZS Praha

Noční požár na Jarově vyhnal z domu 37 lidí, jeden zemřel

Při nočním požáru obytného domu na Jarově hasiči zachránili patnáct lidí, dalších dvaadvacet evakuovali. Majitel bytu, kde požár vypuknul, zemřel. Příčina zatím není jasná

čtěte více
Radnice chce být na pořádání farmářských trhů připravena do 14 dnů

Radnice chce být na farmářské trhy připravena do 14 dnů

Do čtrnácti dnů chce mít žižkovská radnice vše připraveno na pořádání farmářských trhů na náměstí Jiřího z Poděbrad. Po dnešním jednání rady městské části to uvedl zástupce starosty Rada MČ Prahy 3 Alexander Bellu

čtěte více
Na jaře začne přeměna Koněvky na bulvár

Koněvka se začne měnit na bulvár

Už letos má začít rozsáhlá rekonstrukce Husitské ulice a Koněvovy třídy, která má proměnit jednu z hlavních žižkovských tepen v úseku od Trocnovské ulice až nahoru k Ohradě. Včera místostarostka Prahy 3

čtěte více
Farmářské trhy bude provozovat radnice, zastánci Archetypu u zastupitelů neuspěli

Farmářské trhy bude provozovat radnice, zastánci Archetypu u zastupitelů neuspěli

Mimořádné zastupitelstvo včera odmítlo prodloužení smlouvy na provoz obecního farmářského tržiště firmě Archetyp. Organizaci převezme radnice sama prostřednictvím své dceřiné společnosti. Jednání se zúčastnilo několik

čtěte více
Foto: Česká televize

Rosťa Osička: Život mezi ringem a malířským štětcem

Bydlí dnes sice v Karlíně, ale v Praze 3 trénuje box a maluje. Navíc je dvojnásobným Žižkovákem. Dětství prožil v Moravském Žižkově na Břeclavsku, přes Slovensko a olomouckou Duklu se pak dostal

čtěte více
Radnice asi zruší výběrové řízení na faramatrhy Jiřák, provozat je má městská část

Radnice zruší tendr na farmatrhy, provozovat je bude asi sama

Mětská část zruší již proběhlou soutěž na provozovatele farmářských trhů. Na Facebooku to oznámil zástupce starosty pro kulturu Alexander Bellu (ODS). Zároveň informoval, že navrhne radě, aby organizaci trhů zajišťovala

čtěte více
Aktivisté mají vyklidit Kliniku, rozhodl soud

Aktivisté mají vyklidit Kliniku, rozhodl soud

Levicoví aktivisté z Autonomního centra Klinika mají podle nepravomocného rozhodnutí soudu vyklidit budovu v Jeseniově ulici. Soud odmítl námitky squtterů, že objekt nadále využívají v rámci občanské neposlušnosti,

čtěte více
Jan Míka, tvůrce animovaného filmu Jsme přece lidi

Výběr evropských krátkých „animáků“ pro děti v Aeru

Mimořádnou nabídku představí tradiční nedělní odpolední představení v žižkovském artovém kině Aero 22. ledna. V rámci festivalu Prague Shorts zde proběhne promítání sedmi krátkých dětských filmů z dílny současných

čtěte více
Radnice bojuje o Muchovu epopej s magistrátem i opozicí

Radnice bojuje o Muchovu epopej s magistrátem i opozicí

Mohutnou kampaň na podporu výstavby nové galerie pro Slovanskou epopej Alfonse Muchy na žižkovském Vítkově rozjela v minulých dnech žižkovská radnice, která na podporu projektu založila nadační fond. Proti

čtěte více
ROZHOVOR: Vorlova cesta z města, přes Akropolis na Žižkově

ROZHOVOR: Vorlova cesta z města, přes Akropolis na Žižkově

Jeho film Pražská pětka udělal z recesistického divadelního spolku Sklep před desítkami let národní fenomén. Stál u zrodu žižkovské hudební a divadelní scény v Paláci Akropolis, z projektu však

čtěte více
Velká farmářská válka

Velká farmářská válka

Rada městské části ve výběrovém řízení vybrala nového provozovatele farmářského tržiště na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kolem tendru se v minulém týdnu rozpoutal nespoutaný konkurenční i politický boj.

čtěte více
Nový majitel budovy zkontroloval žižkovskou Kliniku

Nový majitel budovy zkontroloval žižkovskou Kliniku

Zástupci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), která je od letoška novým majitelem kliniky v Jeseniově ulici,  v prosinci zkontrolovali budovu obsazenou squattery. Podle nich je objekt ve velmi znepokojivém

čtěte více
Žižkovská radnice opraví za osm milionů stadion na Seifrtce

Žižkovská radnice opraví za osm milionů stadion na Seifrtce

Na bývalém stadionu Viktorie Žižkov po létech chátrání projde obnovou hlavní tribuna, střídačky i přístupové cesty, výměny se dočkají vysloužilá okna. Fotbalový stadion koupila v minulém volebním období za kontroverzních

čtěte více
Radnice odmítá zdůvodnit veletoče kolem obecních společností

Radnice odmítá zdůvodnit veletoče kolem obecních společností

Již přes dva měsíce odmítá žižkovská radnice zdůvodnit strategické veletoče kolem struktury obecních společností, které spravují obecní majetek za stovky milionů korun. Na otázky Žižkovských listů starostka

čtěte více
Hujová je třetí nejoblíbenější starostkou metropole

Hujová je třetí nejoblíbenější starostkou metropole

Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09) je třetí nejoblíběnější nejvyšší představitelkou městských částí v rámci české metropole. Vyplývá to z aktuálního výzkumu agentury Phoenix research, který probíhal v červenci.

čtěte více
Pokračuje rekonstrukce křižovatky Prokopova-Jeseniova

Pokračuje rekonstrukce křižovatky Prokopova-Jeseniova

Až do 15. září budou v souvislosti s pokračováním celkové rekonstrukce a přestavby křižovatky ulic Prokopova-Rokycanova-Jeseniova probíhat v lokalitě uzavírky, omezení a změny v MHD. Zde je jejich přehled:

čtěte více
Žižkov budou hlídat další tři kamery

Žižkov budou hlídat další tři kamery

Žižkovská radnice schválila rozšíření městského kamerového systému v Praze 3 o tři další stanoviště. Nově budou pod dohledem Žižkovo náměstí, Kostnické náměstí a cyklostezka u Tachovského náměstí.

čtěte více
Hrrr na ně! Na Vítkov

Hrrr na ně! Na Vítkov

Již počtvrté v novodobé historii poženou Husité z vrchu Vítkov křižáky.

čtěte více

Michal Dlouhý: Narodil jsem se na šťastné planetě

Petr Hamšík / 25.6.2014
Michal Dlouhý: Narodil jsem se na šťastné planetě

S Michalem Dlouhým jsme se setkali uprostřed parného letního dne v hospůdce Konvikt. Téměř okamžitě před ním přistál půllitr ozdobený jeho jménem. Jak sám přiznal, dříve rád chodil s kamarády k Pinkasům, kde najednou „šíleně“ zdražili, kamarádi se poté zdravě naštvali a otevřeli tuhle hospodu, která je dnes jeho domovským přístavem. Žižkovský „bar“ Michala Dlouhého totiž už dávno neexistuje. Ne tak místní divadelní scéna, kam se po letech vrací s úspěšnou hrou Válka Roseových. 

HEREC (NEJEN) FYZICKÉHO MAXIMA


Jako herec působíte souběžně na několika scénách. Jaké to je stále „přebíhat“ z jednoho jeviště na druhé?

Být na volné noze a vybírat si, to je sen každého herce! Jste pánem své práce, ale úplně každý si to nemůže dovolit. Herečtí harcovníci mají také rodiny, které musí živit. Ansámblové angažmá je prostě jistota, víte, že jednou za měsíc dorazí výplata, a to včetně prázdnin. Herecké prázdniny jsou v podstatě celé tři měsíce, s počátkem v polovině června a znovu se začíná až v polovině září. Když vám tedy celé tři měsíce nepřijde nic na účet, to je potom „prča“!


Nebylo by praktičtější, kdybyste si o prázdninách „dal“ nějakou reklamu?

Zatím jsem se žádné nepropůjčil. Schovávám si to na pořádnou „řachu“ a až přijde opravdu hezká nabídka, tak se nechám prodat. Zatím se ale docela bojím, protože vybudovat určitou hereckou pozici trvalou dlouho a byla to otázka spousty pomalých, ale podstatných krůčků. Pokaždé říkám, že jsem se narodil na šťastné planetě, jelikož pracuji na dobrých hrách se skvělými lidmi. Okolo sebe mám řadu šikovných i lepších herců a ti tohle štěstí nemají. Léta jsem stoupal vedle skvělých kolegů, vytvořil si určité renomé, váhu jména, a to všechno můžete lehce smazat jednou blbou reklamu. Najednou překvapeně zíráte a deset let práce je v čudu.


Michal Dlouhý / FOTO: redakceJe o vás známo, že se v divadle svým nasazením rozdáváte…

Fakt, že do hraní dávám moc energie, mi vytýkají snad všichni kritici. Odpovídám na to asi tak, že diváci si zaplatili, tak ať vidí, jak se pro ně potím. (směje se) Kdyby to bylo nevyšlo, tak si aspoň řeknou, že jsem se snažil. Vlastně si tak trochu kryju záda. Na jevišti ale dokážu fungovat jen tak, že jdu do role po hlavě. Při sté repríze představení Kdo je tady ředitel? si kolikrát říkám: „Ty jsi ale debil! Proč sis musel vymyslet tolik fyzicky náročných akcí?! Vždyť to šlo přeci normálně zahrát!“


Jaká je pro vás hranice, kdy si už řeknete, že tohle tedy ne, protože by vás mohla rovnou z jeviště odvézt záchranka?

Hodně diváků i mých známých si při pohledu často říká – tomu teď musí jebnout! Ty nateklé žíly! Tak teď omdlí! Já si ale na vypětí zvykl, je to pro mě filtr. Doma jsem po návratu z divadla jako beránek a nemám důvod k hádkám a agresím. Kdyby to ale slyšela moje žena, tak mě možná zabije…


Vciťujete se v průběhu představení do aktuálního rozpoložení obecenstva?

To je velmi důležitá věc, kterou jsem se naučil právě od brášky (Vladimír Dlouhý, 1958–2010, pozn. redakce). Každý den je totiž jiná nálada a atmosféra. Musíte vědět, kdy trochu zrychlit, zpomalit nebo mírně povolit, aby unavené mozky diváků mohly pochytat všechny věci. Do divadla si totiž přišli odpočinout, tak je nemůžete nutit, aby prošli další prací. V prvních deseti minutách představení se vám obvykle obecenstvo „rozevře“. Problematické jsou ale firemní akce, kde je s lidmi ředitel a všichni čekají na jeho smích. Najednou se zasmějí a leknou se, jestli se nesmějí moc a zda se směje i pan ředitel. Po přestávce se to většinou zlomí. Obvykle mívají raut, kde se posilní alkoholem a uvolní se. Nebo ředitel mezitím odejde. (směje se)


Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerMění se nějak vaše vystupování, když sedí v hledišti vaši blízcí?

V rámci komedie je často zapojím. Prostě jim tam něco hodím. (směje se) Dokonce i ředitel Švandova divadla za mnou jednou přišel a povídá: „Hele, mám tu řemeslníky, nešlo by tam pro ně něco hodit? Oni mi tady ještě něco staví…“ Pokud to neublíží hře, tak je to opravdu to nejmenší, co můžu udělat – a lidi to potěší. Kolega herec Kamil Halbich se na mě v té chvíli potichu otočí a prohlásí: „Ty šmíro, zas tu máš známý!“

 

Při hraní na vás tedy působí sami diváci. Ale co genius loci místa? Kupříkladu nádvoří Pražského hradu při Shakespearovských slavnostech?

Mezi otevřeným nebem a uzavřeným prostorem je obrovský rozdíl, a to i v divácích, kteří jsou naladění opět na úplně jinou notu. V případě Shakespearovských slavností se lidé těšili tak moc, že by přišli v jakémkoli počasí. Často jsme museli hrát i v bouřce a dokončit alespoň těch čtyřicet minut, aby se nevracelo vstupné. (směje se) Po jevišti létaly větve a všichni říkali: „Ještě chvilku, ještě chvilku“ a pak „Omlouváme se, ale vstupné vám nevrátíme…“ Adrenalin! Když vidíte ty elektrické dráty a průtrž mračen…To si mám jako definitivně lehnout?!

 

Dostal jste po představení nějaký kuriózní dárek?

Například oblek, ve kterém jsem byl nahý ve Válce Roseových. Dostal jsem ho ještě v Činoherním klubu. Jmenuje se to Voteplouch a byl k tomu i krásně vtipný návod. Ve hře Ředitel mám na sobě pro změnu tělová tanga, která jsem dostal před dvaceti lety od jedné kostymérky. V Praze se točil seriál Mladý Indiana Jones a hlavní představitel se styděl natáčet nahý. Produkce nakoupila dvacet tělových tang a jedny putovaly ke mně. Když jsme začali zkoušet Ředitele, tak jsem měl v trenkách předstírat sex, což byl evidentní nesmysl. Lidi se teď při představení leknou, že jsem nahý, a pak jsou vlastně šťastní, že mám na sobě tanga. (směje se)


Michal Dlouhý / FOTO: redakceMáte na divadle nějaký vyloženě nepříjemný kostým?

To je snad případ každého divadla! Obvykle přijde návrhářka a já se ptám, jestli mě někdy viděla na jevišti, jak se potím. A ona přesto přinese filcový kabát, v němž bych měl odehrát polovinu představení… Prý to zvládnu, že je to vzdušné. Po premiéře pak přijde s omluvami: „Promiňte, přešijeme, ubereme nebo si vymyslete nějaké svlékání.“ Je pravda, že v takovém kostýmu zhubnu, ale chudáci v prvních řadách. Potím se a pak to lítá.


Je vám líto, když představení odchází, má derniéru?

Já mám štěstí nebo možná i smůlu v tom, že ta nejhezčí a nejlepší představení vůbec neměla derniéru. Buď se některá z kolegyň „okotila“, udělala se pauza a všichni si mysleli, že budeme pokračovat. A nikdy jsme se k představení nevrátili. Ale samozřejmě, že jsem pár derniér zažil.


Máte tedy při derniéře nějaké rituály?

No především se po finále pokaždé pěkně opijeme. (směje se) Poslední představení je vždycky pestré a veselé. Každý vytáhne svoje „fórky“, kterými výstup ošperkuje. V rámci derniér chodí do divadla zpravidla i pravidelní diváci, kteří si to chtějí užít s námi. Všichni vědí, že při derniérách se děje něco, co do hry nepatří.

 

BRATR, BRÁCHA, BRÁŠKA...


S vaším bratrem Vladimírem jste se setkal na stejném jevišti například ve výtečné Chvále bláznovství. Jak se vám s ním hrálo? Byla to herecká škola, nebo šlo o rivalitu?

Vedle brášky jsem se toho opravdu hodně naučil, ale rozhodně to nebylo tak, že by mě nějak vědomě vedl. Stačilo, že byl vedle mě a dal mi možnost, abych se díval do jeho herecké kuchyně. Nezapomeňte, že každý z nás si musel najít sám svou cestu. Samozřejmě jsem na bráchově herectví vypozoroval hodně. Poslední dobou mi také mnoho lidí říká: „Ty teď hraješ jako tvůj brácha!“ A já oponuju, že se přece uvolnil prostor!


Oba jste měli hodně podobné hlasy. Pletli si vás?

Ale samozřejmě. Byli jsme třeba u něj na návštěvě a pařili jsme. Mě bylo tehdy patnáct a jemu pětadvacet. Zavolala mu fanynka, chvíli s ní přes pevnou linku konverzoval a pak se otočil na mě a prohlásil: „Hele, vem si ji na ucho…“ Já jsem povídal druhou půlhodinu a nikdo nic nepoznal.


Michal Dlouhý / FOTO: redakceRadil vám nějak?

Hlavně v mém počátečním angažmá. Po škole jsem v jeden den dostal nabídku do Činoherního klubu a Národního divadla. Tak jsme s bráchou vymysleli takovou kulišárnu. V Národním jsem hostoval, ale angažmá jsem podepsal v Činoheráku. A udělal jsem dobře. Národní divadlo je totiž pohřebiště talentů. Někoho tam natáhnou, dají mu první velkou roli a následně menší a menší. Najednou tam talent „slouží“ deset let a profesně se nikam neposouvá. Do Národního by měli chodit především herci, kteří už opravdu „umí“ a mladí se tam mají od matadorů učit, dostávat malé roličky, odskočit si do malých divadel a pak se třeba jednou vrátit. Jako matadoři.


Byl podle vás bratr dostatečně doceněný?

Za Míru mluvila především jeho práce, což byl i jeden z důvodů, proč nedával rozhovory. Lidé chodili na jeho představení za kvalitou, takže to byli právě oni, kdo jeho práci docenili. Co se týče nejrůznějších cen, pak rozhodně nepociťoval újmu, navíc neměl rituály v lásce. Obyčejně říkal: „No a co, se na to práší…“


A jaký je váš osobní vztah k ocenění?

Já za brášku přebíral Českého lva, tudíž jsem si to prožil a to stačí. V rámci cen mám asi stejný názor. Zrovna nedávno jsem kolegovi říkal: „Vidíš, ty dostáváš ceny a já mám plné divadlo.“


Jak vnímáte profesně bližší ocenění typu Thálie?

To je hodně složité. Organizace, která ceny pořádá, se snaží pokrýt celou republiku, což je nesporně záslužné. Na druhou stranu nechápu, proč je na českou Thálii za autobiografii nominován slovenský herec Juraj Kukura, přestože ho mám osobně rád. Je to podobné, jako když v soutěži ČeskoSlovensko má talent vyhraje Kyrgyz.

 

Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerPRINCOVÉ A GAUNEŘI


Ve filmu i v televizi hrajete už nějakou dobu gaunery. Nemáte pocit, že jste zaškatulkovaný?

Začínal jsem s princi a lidi postupně říkali: „Jděte už s těma princátkama do…“ Teď mi nechtějí prodat ani rohlík v obchodě, když hraju samé hajzly a grázly. (směje se)


A přijdou králové…

Snad ještě chvíli ne. Nemám ale pocit zaškatulkování. V divadle hraju v komediích, tragikomediích, občas i v dramatu. Je to takový pelmel.

 


Usadil jste se až v pozdějším věku. Dříve jste hodně cestoval, trávil jste měsíce na Novém Zélandu. Čistíte si cestováním hlavu?

Především jsem vyjel studovat angličtinu. Tři měsíce jsem strávil na Zélandu a tři na Tobagu. V původním plánu byl rok v Austrálii, ale těsně před odjezdem přišla nabídka na film Sametoví vrazi. Půl roku se připravuji na dlouhou cestu, říkám si, že divadla počkají, ale s panem režisérem Svobodou jsem chtěl pracovat.


Takže jste nakoupil barely… Jak jste se připravoval na hlavní roli v Sametových vrazích?

Velmi jednoduše. Pan režisér nám dodal dokonalý studijní materiál – osm hodin rekonstrukcí a policejních záznamů. Naprosto neuvěřitelný zážitek. Na place se tak všechno jen jemně korigovalo pro absolutní přesnost. Nakonec mi tedy „zbyl“ Nový Zéland a Tobago. Austrálie mi ale chyběla, a tak jsme se s ženou rozhodli, že utečeme bulváru a vezmeme se tam. Je ovšem absurdní, že na druhém konci světa zajdete po obřadu do hospůdky a brigádníci zavolají „exkluzivní informaci“ do Prahy. (směje se)


Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerHrál jste v řadě českých seriálů. Přes prázdniny jste dotočil pokračování kultovní Sanitky z osmdesátých let. Lákali vás už také do „dlouhého“ seriálu?

Existuje hodně projektů, které mohou být i blízko, přesto se dají pokaždé zastavit. Do nekonečných seriálů se mi ale příliš nechce. Obvykle říkám: „Děkuji, děkuji strašně moc za tu nabídku, ale naštěstí zatím nemusím.“ Z druhé strany se ozve: „Tak vám držíme palce, abyste ještě dlouho nemusel.“ Nekonečný seriál se těžko spojuje s divadlem, je to jako chodit do Kolbenky. V šest ráno přijdete do práce, přes den uděláte kilometr seriálu a v pět odpoledne z kolotoče vyletíte úplně vyčerpaný. To není můj styl.


Šel byste do scénické talk-show?

Na to asi nemám hlavu, jsem založením spíše pozorovatel. Teď se, pravda, rýsuje jeden hezký projekt kombinující herectví i improvizaci. Zatím ve stadiu konkurzů, kde proplouvám velmi dobře. Původní předobraz je v dobrém anglickém pořadu, takže se projektu nejspíš propůjčím. Hypotéka volá!


Varujete se s kolegy před možnými „šíbry“?

Když někdo někoho vypeče, tak si samozřejmě dáváme echo. V takových případech by měla zafungovat Herecká asociace, ale reálně taková zpráva putuje spíše šeptandou.


Současný český film docela žije. Jak hodnotíte současnou českou kinematografii?

Točí se u nás relativně hodně filmů. Například na Slovensku se netočí vlastně nic a to je katastrofa. Proto je tolik slovenských herců u nás. Problém vidím především v tom, že si u nás většina režisérů dává přednost stále stejným lidem a nemají odvahu zkusit někoho nového. Vytváří se tak kasty, do nichž je těžké proniknout. Na druhou stranu to asi k naší profesi patří.


Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerJaký jste vlastně divák?

Řekl bych, že velmi vděčný. Vím přesně, jak to bolí, když něco nejde. Herec prožívá v hledišti představení podobně jako filmový režisér, který vidí film a říká si: „Tady by se to dalo střihnout mnohem lépe!“ Moje manželka působí mimo obor, takže mě občas vezme do divadla nebo kina.

KOUZLO MLUVENÉHO SLOVA


Při dabingu svůj hlas často propůjčujete hercům, jako je Brad Pitt, Keanu Reeves a řadě dalších. Máte zkušenost i s dabingem animovaných filmů?

Pracoval jsem například na Toy Story – Příběhu hraček, kde jsem trochu vypálil bráchovi rybník. S Mírou jsme se pak dokonce potkali na stejném filmu. Před patnácti lety s režisérem Petrem Pospíchalem totiž natočil Tanec s vlky a po deseti letech jej chtěla vysílat jiná televize. U nás si totiž každá nechává české znění „pro sebe“. Petr pak zavolal Mírovi, zda by nevadilo, kdybych postavu Kevina Costnera namluvil. Že bráškův hlas je už starej. (směje seSamozřejmě souhlasil, ale že chce mít oba filmy na videokazetě, abychom si je mohli paralelně pustit a vzájemně se kontrolovat.

 

Váš hlas se objevil i v celé řadě rozhlasových her. Mají podle vás rozhlasové hry budoucnost?

Rozhlas stále žije. Hodně mladých lidí si rozhlasové pořady i nahrává. Znám jednoho člověka z Kanady, který si vytváří knihovnu rozhlasových her a občas mi vyrazí dech, když vytáhne „kus“, který jsem natočil před patnácti lety. Rozhlasové hry dělám rád, ale často narazím spíš na problém produkčního rázu. Často mi volají týden před natáčením, jestli bych si udělal čas, což musím s díky odmítnout, přestože bych se často moc rád zapojil.

 

Jaké postavě byste v rámci dabingu rád propůjčil svůj hlas?

Zcela jistě Malému princi.

 

Michal Dlouhý / FOTO: redakceDĚTI, TENIC A HVĚZDNÝ TANEC


Jak relaxujete a nabíráte energii?

Největším zdrojem energie jsou pro mě moje děti. S nimi nemám čas přemýšlet nad prací a mnohdy jsem příjemně unavený víc než z jeviště. Takže ve výsledku si chodím do divadla odpočinout. Mou další vášní je tenis, kde jsem potkal svou manželku.


Kolik jste už získal „tenisových medailí“?

Několik pohárů mám, ale všechny jsem je odvezl na chalupu. Děti vždycky přijdou a opráší je.


Díky známé televizní soutěži StarDance se z vás stal i tanečník.

To bylo krásné období, přestože to byla neuvěřitelná dřina. Měl jsem stálý řád, skvělou fyzičku a potkal geniální partu lidí. Před každým přímým přenosem byla atmosféra prosycená adrenalinem, mezitím jsem hrál divadlo, kde jsem v přestávkách usínal na stole v šatně. Hodně mě to vyždímalo.


Byli všichni vyždímaní?

Tak například Aleš Valenta, který s Ivou Langerovou daný ročník vyhrál, byl mnohem víc v pohodě. Co se týče tance, tak jsem totální antitalent a naprosto jsem netušil, jak došlo k tomu, že jsme se dostali tak daleko. S Jirkou Schmitzerem jsme totiž patřili do skupiny totálních dřev, ale pílí jsme to vyloženě vydřeli, ostatně i herectví můžete vydřít.


Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerJde vydřít i muzika?

S tou jsem se potkal jen na škole a z rychlíku. Tehdy nás na kytaru učil Štěpán Rak a na první hodině jsme se dohodli, že se nadrtím etudu, v pololetí přijdu a dostanu trojku. Dnes mlátím hlavou o zeď. Mohl jsem se od mistra naučit hrát na kytaru. Inu, hříchy mládí.


Chodíte od dob StarDance tančit?

S Míšou Gatěkovou jsme asi měsíc po soutěži přijali nabídku na tančení, a když jsme se sešli, tak povídám: „Nepamatuji si ani krok, budeme muset vše nazkoušet znova.“ Její reakce byla přiléhavá: „To si děláš prdel?! To pojedeme všechno znova?“ Takže jsem opět čtyři dny dřel, abych dal dohromady alespoň základy. Byli jsme tak na třech čtyřech vystoupeních, ale pro mě to vždy znamenalo týden přípravy a to mi za to nestálo.

 

ZPĚT NA ŽIŽKOVĚ


Divadelně se v brzké době podíváte i na Žižkov, konkrétně na prkna Žižkovského divadla.

Vznikla myšlenka, že by se obnovilo úspěšné představení Válka Roseových. Na Žižkově má svou druhou scénu Divadlo Antonína Dvořáka z Příbrami, pod jehož křídly se představení bude studovat. Zkoušet začneme s režisérem Ondrou Sokolem asi před Vánocemi a obnovená premiéra bude druhé úterý v únoru v Příbrami a následně se přesuneme i na Žižkov. Doufám, že to vyjde, protože Ondra Sokol je v poslední době na roztrhání. Žižkovské divadlo je pro mě i závan nostalgie. První scéna, kde jsme na konzervatoři hostovali s naším absolventským představením. Prožil jsem tam nádherné tři roky a v divadle znám každý kamínek.


Michal Dlouhý / FOTO: Filip SingerKamínky a okolní hospůdky…

Spíš divadelní bar. Tedy bar je honosné slovo. Bylo to tehdy spíš takové okýnko, kde s námi obsluha, chuděra, vydržela až do rána.


Žižkovským patriotem tedy nejste.

Jsem kovanej Smíchovák. A Žižkov je pro mě především místem, kam chodím do práce, což nic nemění na faktu, že je Žižkov krásný a pořád si drží své kouzlo. Svou jedinečnou scenérii.


Věříte, že je něco mezi nebem a zemí?

Myslím, že jsou boží mlýny, které melou pomalu a spravedlivě. Každý dojde k tomu, co si zaslouží. Sám mám nějaké vroubky, které se snažím postupně „žehlit“. Doufám, že se ty pomyslné váhy nakonec vyrovnají. Věřící ale nejsem, pro mě je Bůh sama příroda, největší protihráč proti lidské mase. Energie, která zůstává a neztrácí se.

Diskuse

Názory

Chytrá města? Praha s křížkem po funusu

Chytrá města? Praha s křížkem po funusu

Alexander Bellu, místostarosta Prahy 3

Populismu? Žádná láce...

Populismu? Žádná láce...

Petr Trneček, publicista

Proměny Prahy 3

Kostel sv. Rocha ve Wolšanech

Kostel sv. Rocha ve Wolšanech

Jedna z posledních velkých morových epidemií, které zasáhly Evropu, stála u zrodu Olšanských hřbitovů a dala Žižkovu jednu z nejvýznamnějších památek - barokního kostela sv. Rocha.

Zaniklá „Volšanka“ - první škola Žižkova

Zaniklá Olšanská škola

Původní Olšanská škola byla první „základkou“ na území dnešního Žižkova. Budovu s číslem popisným 16 jste mohli v Táboritské najít ještě koncem šedesátých let. Pak ustoupila panelové výstavbě a na její adrese dnes najdete řeznictví, restauraci Olše či drogerii PeMi. Více po kliknutí na fotografii.

created by Anawe