Nákladové nádraží Žižkov

Magistrát chce urychlit výstavbu na nákladovém nádraží Žižkov

Pražští radní včera udělali čáru přes rozpočet žižkovské radnici a povolit stavbu na území NNŽ do roka. Podle devolpera by se první obyvatelé do nových bytů mohli stěhovat již za čtyři roky.

čtěte více
Radnice chce převzít opravy chodníků od města

Radnice chce převzít opravy chodníků od města

Žižkovská radnice není spokojená s tím, že může jen málo ovlivnit opravy chodníků na svém území a tak chce „Chodníkový program“ převzít od hlavního města. Opravy doposud zajišťuje správce komunikací TSK, radnice však

čtěte více
Žižkovská zákoutí okolo Táboritské mají projít radikální proměnou

Žižkovská zákoutí okolo Táboritské mají projít radikální proměnou

Zeď mezi Seifertovou a Chlumovou nahradí systém schodů a chodníčků. A malebné, avšak zchátralé, žižkovské schody, které byly oblíbeným místem filmařů, se promění ve svítící „hvězdnatou kaskádu.“ Pokud projdou tři změny,

čtěte více
NNŽ se promění v kulturní relaxační a pracovní zónu pro každého

NNŽ se promění v kulturní relaxační a pracovní zónu pro každého

Národní filmový archiv zahajuje v pátek na Nákladovém nádraží Žižkov sérii akcí, která má tento prostor dočasně oživit. Projektem Filmová představení na kolejišti chce instituce má ze stále chátrající budovy vytvořit

čtěte více
Vizualizace plánované revitalizace Koněvova-Husitská

HN: Husitská a Koněvova - cvrkot na umolousaném bulváru

„Ošuntělé podniky, podivné existence, eldorádo podsvětí. Proměnu Koněvovy a Husitské ulice na módní bulvár a la Pařížská asi nikdo nechce, ale časy se mění i tady,“ píše magazín Hospodářských novin Ego  v aktuálním

čtěte více
Žižkov opět ožije, dnes začíná „noční“ festival

Žižkov opět ožije, dnes začíná „noční“ festival

Dneškem začíná sedmý ročník festivalu Žižkovská noc, který na dvaasedmdesát hodin oživí hospody, kavárny, kluby, divadla, kulturní centra a galerie multižánrovou produkcí.

čtěte více
Nové tramvajové napojení hlavních tahů na Prahu 3

Nové tramvajové napojení hlavních tahů na Prahu 3

Magistrát plánuje propojit tramvajovou trať pod Bulharem s Vinohradskou třídou kolem Wilsonova nádraží.

čtěte více
Popeláři v Kubelíkově přejeli seniorku

Popeláři v Kubelíkově přejeli seniorku

Třiadevadesátiletá seniorka přišla včera na Žižkově o život při střetu s popelářským vozem. K tragické události došlo odpoledne v Kubelíkově ulici.

čtěte více
Budova Nákladového nádraží Žižkov

Radnice chce umožnit využití budovy NNŽ

Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09) včera oznámila, že požádá o změnu územního plánu pro budovu Nákladového nádraží Žižkov. Důvodem je, aby objekt mohly využívat kulturní instituce.

čtěte více
Žižkovský masopust 2017

Žižkovský masopust včera vyvrcholil

Několik tisíc lidí, úžasné masky, performance přímo na stěně žižkovské radnice a závěrečná ohňová show. To bylo vyvrcholení Žižkovského masopustu, které se odehrálo včera večer.

čtěte více
Žižkovský masopust za dveřmi

Žižkovský masopust za dveřmi

Nejstarší z pražských masopustů začíná již tento víkend. Návštěvníky čeká pouť na Jiřáku, zabijačkové hody i tradiční průvod maškar v úterý před Popeleční středou ulicemi Prahy 3. Program pamatuje na děti i na seniory.

čtěte více
Architekt Aulický: Nemám pocit, že bych se měl za věž stydět

Architekt Aulický: Nemám pocit, že bych se měl za věž stydět

„Možná někdo stále říká, že jsem šílený a měl bych se stydět, ale já nemám pocit, že bych se měl omlouvat nebo říkat, že se mi to nepovedlo. Udělal jsem to nejlépe, jak jsem mohl,“ řekl v rozhovoru pro Žižkovské listy

čtěte více
Čtvrt století s žižkovskou „raketou“

Čtvrt století s žižkovskou „raketou“

Přesně před 25 lety, 17. února 1992, byl slavnostně otevřen futuristický vysílač v Mahlerových sadech. Dominanta Žižkova a celé metropole od architekta Václava Aulického vzbuzovala emoce a vzbuzuje je dodnes. I světová

čtěte více
Praha 3 spustila „vlastní“ farmářské trhy, neúspěch si nepřipouští

Praha 3 spustila „vlastní“ farmářské trhy, neúspěch si nepřipouští

Praha 3 dnes otevřela do další sezóny farmářské trhy na Jiřáku. Poprvé v sedmileté historii je však bude žižkovská radnice provozovat sama bez komerčního zprostředkovatele. Městská část se k tomu odhodlala poté, co se

čtěte více
První elektrobusy zamíří na Žižkov

První elektrobusy zamíří na Žižkov

Ekologické elektrobusy se na pravidelné lince poprvé objeví na Žižkově. Dopravní podnik je totiž hodlá nasadit na lince 207 z centra na Prahu 3. Půjde celkem o 14 moderních vozů a v ulicích by se měly objevit napřesrok.

čtěte více
foto HZS Praha

Noční požár na Jarově vyhnal z domu 37 lidí, jeden zemřel

Při nočním požáru obytného domu na Jarově hasiči zachránili patnáct lidí, dalších dvaadvacet evakuovali. Majitel bytu, kde požár vypuknul, zemřel. Příčina zatím není jasná

čtěte více
Radnice chce být na pořádání farmářských trhů připravena do 14 dnů

Radnice chce být na farmářské trhy připravena do 14 dnů

Do čtrnácti dnů chce mít žižkovská radnice vše připraveno na pořádání farmářských trhů na náměstí Jiřího z Poděbrad. Po dnešním jednání rady městské části to uvedl zástupce starosty Rada MČ Prahy 3 Alexander Bellu

čtěte více
Na jaře začne přeměna Koněvky na bulvár

Koněvka se začne měnit na bulvár

Už letos má začít rozsáhlá rekonstrukce Husitské ulice a Koněvovy třídy, která má proměnit jednu z hlavních žižkovských tepen v úseku od Trocnovské ulice až nahoru k Ohradě. Včera místostarostka Prahy 3

čtěte více
Farmářské trhy bude provozovat radnice, zastánci Archetypu u zastupitelů neuspěli

Farmářské trhy bude provozovat radnice, zastánci Archetypu u zastupitelů neuspěli

Mimořádné zastupitelstvo včera odmítlo prodloužení smlouvy na provoz obecního farmářského tržiště firmě Archetyp. Organizaci převezme radnice sama prostřednictvím své dceřiné společnosti. Jednání se zúčastnilo několik

čtěte více
Foto: Česká televize

Rosťa Osička: Život mezi ringem a malířským štětcem

Bydlí dnes sice v Karlíně, ale v Praze 3 trénuje box a maluje. Navíc je dvojnásobným Žižkovákem. Dětství prožil v Moravském Žižkově na Břeclavsku, přes Slovensko a olomouckou Duklu se pak dostal

čtěte více
Radnice asi zruší výběrové řízení na faramatrhy Jiřák, provozat je má městská část

Radnice zruší tendr na farmatrhy, provozovat je bude asi sama

Mětská část zruší již proběhlou soutěž na provozovatele farmářských trhů. Na Facebooku to oznámil zástupce starosty pro kulturu Alexander Bellu (ODS). Zároveň informoval, že navrhne radě, aby organizaci trhů zajišťovala

čtěte více
Aktivisté mají vyklidit Kliniku, rozhodl soud

Aktivisté mají vyklidit Kliniku, rozhodl soud

Levicoví aktivisté z Autonomního centra Klinika mají podle nepravomocného rozhodnutí soudu vyklidit budovu v Jeseniově ulici. Soud odmítl námitky squtterů, že objekt nadále využívají v rámci občanské neposlušnosti,

čtěte více
Jan Míka, tvůrce animovaného filmu Jsme přece lidi

Výběr evropských krátkých „animáků“ pro děti v Aeru

Mimořádnou nabídku představí tradiční nedělní odpolední představení v žižkovském artovém kině Aero 22. ledna. V rámci festivalu Prague Shorts zde proběhne promítání sedmi krátkých dětských filmů z dílny současných

čtěte více
Radnice bojuje o Muchovu epopej s magistrátem i opozicí

Radnice bojuje o Muchovu epopej s magistrátem i opozicí

Mohutnou kampaň na podporu výstavby nové galerie pro Slovanskou epopej Alfonse Muchy na žižkovském Vítkově rozjela v minulých dnech žižkovská radnice, která na podporu projektu založila nadační fond. Proti

čtěte více
ROZHOVOR: Vorlova cesta z města, přes Akropolis na Žižkově

ROZHOVOR: Vorlova cesta z města, přes Akropolis na Žižkově

Jeho film Pražská pětka udělal z recesistického divadelního spolku Sklep před desítkami let národní fenomén. Stál u zrodu žižkovské hudební a divadelní scény v Paláci Akropolis, z projektu však

čtěte více
Velká farmářská válka

Velká farmářská válka

Rada městské části ve výběrovém řízení vybrala nového provozovatele farmářského tržiště na náměstí Jiřího z Poděbrad. Kolem tendru se v minulém týdnu rozpoutal nespoutaný konkurenční i politický boj.

čtěte více
Nový majitel budovy zkontroloval žižkovskou Kliniku

Nový majitel budovy zkontroloval žižkovskou Kliniku

Zástupci Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), která je od letoška novým majitelem kliniky v Jeseniově ulici,  v prosinci zkontrolovali budovu obsazenou squattery. Podle nich je objekt ve velmi znepokojivém

čtěte více
Žižkovská radnice opraví za osm milionů stadion na Seifrtce

Žižkovská radnice opraví za osm milionů stadion na Seifrtce

Na bývalém stadionu Viktorie Žižkov po létech chátrání projde obnovou hlavní tribuna, střídačky i přístupové cesty, výměny se dočkají vysloužilá okna. Fotbalový stadion koupila v minulém volebním období za kontroverzních

čtěte více
Radnice odmítá zdůvodnit veletoče kolem obecních společností

Radnice odmítá zdůvodnit veletoče kolem obecních společností

Již přes dva měsíce odmítá žižkovská radnice zdůvodnit strategické veletoče kolem struktury obecních společností, které spravují obecní majetek za stovky milionů korun. Na otázky Žižkovských listů starostka

čtěte více
Hujová je třetí nejoblíbenější starostkou metropole

Hujová je třetí nejoblíbenější starostkou metropole

Starostka Prahy 3 Vladislava Hujová (TOP 09) je třetí nejoblíběnější nejvyšší představitelkou městských částí v rámci české metropole. Vyplývá to z aktuálního výzkumu agentury Phoenix research, který probíhal v červenci.

čtěte více
Pokračuje rekonstrukce křižovatky Prokopova-Jeseniova

Pokračuje rekonstrukce křižovatky Prokopova-Jeseniova

Až do 15. září budou v souvislosti s pokračováním celkové rekonstrukce a přestavby křižovatky ulic Prokopova-Rokycanova-Jeseniova probíhat v lokalitě uzavírky, omezení a změny v MHD. Zde je jejich přehled:

čtěte více
Žižkov budou hlídat další tři kamery

Žižkov budou hlídat další tři kamery

Žižkovská radnice schválila rozšíření městského kamerového systému v Praze 3 o tři další stanoviště. Nově budou pod dohledem Žižkovo náměstí, Kostnické náměstí a cyklostezka u Tachovského náměstí.

čtěte více
Hrrr na ně! Na Vítkov

Hrrr na ně! Na Vítkov

Již počtvrté v novodobé historii poženou Husité z vrchu Vítkov křižáky.

čtěte více

Lubomír Schmidtmajer: „Havlův muž“ v Akropoli

Jan Kalous / 22.2.2017
Lubomír Schmidtmajer: „Havlův muž“ v Akropoli

Kdo ví, jak by skončila skupina Lucie a další kapely, které začínaly svou dráhu v osmdesátých letech v klubu Na Chmelnici v Praze 3 bez tohoto muže. Rozhodně by se ale asi neuskutečnil legendární pražský koncert Rolling Stones na Strahově a Žižkov by pravděpodobně neměl Palác Akropolis. Lubomír Schmidtmajer – předlistopadový šéf legendární bigbeatové „Chmelnice,“ poté tajemník prezidenta Václava Havla, jeden ze strůjců úspěchu Paláce Akropolis, kde dodnes působí jako ředitel.

Kolik podle Vás dnešních diváků Akropole tuší, co byl Junior klub Na Chmelnici?

To je asi podle koncertů nebo divadelních představení. Mladá generace, co sem chodí, na současnou muziku asi většinou neví, o co šlo. Když tu ale hraje například Hudba Praha, na kterou chodí tři generace fanoušků, většina si Chmelnici buď pamatuje, nebo o ní alespoň slyšela…

Legendární klub na Chmelnici jste dramaturgicky vedl deset let v 80. letech. Deset let, kdy to byl ostrůvek umělecké svobody uprostřed normalizačního marasmu. Jak je to možné, že tam mohly hrát kapely, které by jinde neprošly, proč se tam dělalo divadlo a výstavy, které by bolševik jinde nemilosrdně zakázal. Jak se vám to podařilo takhle dlouho uhájit?

No, bylo to neustálé kličkování. Když po nás vystartovali komunističtí cenzoři kvůli bigbítu, tak jsme argumentovali, že teď už děláme hlavně divadlo, když to bylo kvůli divadlu, tak jsme argumentovali, že naší hlavní náplní je hudební produkce. Bylo to deset let, kdy jsme „běhali tak, aby nás vlci nedoběhli.“ Navíc jsme měli v té době štěstí na ředitelku Obvodního kulturního domu v Praze 3 a také inspektorku, které nás držely. Proti jiným kulturním centrům v Praze jsme také nebyli tehdejšímu režimu tolik na očích. Jarov byl tehdy na periférii metropole, nebylo to tzv. širší centrum, jak se tomu říká dneska.

Když jsme třeba v roce 1989 dělali na Slávii legendární koncert Konfrontace (Garáž, Půlnoc, Copernicus, Blech) chtěli jsme na to původně pronajmout Lucernu. To nám striktně zaseknul tehdejší pražský inspektor kultury soudruh Trojan. „Ať si ty kamikadze dřepí na Žižkově a nelezou mi do Prahy!“ prohlásil prý tehdy. Takhle to bylo vnímáno – co by neprošlo „v Praze,“ na Žižkově nějak prolezlo…

V roce 1983 vyšel v komunistické Tribuně článek „Nová vlna se starým obsahem“ byl to signál k útoku na řadu interpretů, kteří Na Chmelnici hráli. Byla zakázána Jasná Páka, Pražský výběr a další kapely. Jak se to vyhnulo Chmelnici?

Zakázali tehdy celou řadu „našich“ interpretů, postihlo to třeba i Zuzanu Navarovou, což jsem nikdy úplně nepochopil a byli jsme jediným, v návazných článcích konkrétně jmenovaným klubem… My jsme měli ohromný štěstí v neštěstí, že jsme měli zrovna zavřeno. Na Chmelnici tehdy probíhala poměrně rozsáhlá rekonstrukce elektroinstalace, což nás zachránilo. Když jsme pak otevřeli, začali jsme nenápadně s divadlem bez hudební produkce a než jsme to zase rozjeli naplno do starých kolejí, tak se zájem estébáků trochu vyčerpal a ty kapely se stačily většinou přejmenovat, jako Jasná Páka na Hudbu Praha…

Pak se to ještě jednou vrátilo po prázdninách roku 89, když jsme na Chmelnici uspořádali výstavu 37 fotografů. Byly tam i fotky z některých protirežimních demonstrací a byl z toho průšvih, ale do toho přišel listopad a soudruzi museli řešit jiné věci…

Nevzpomenete si na Chmelnici někdy dnes, když vidíte aktuální politické dění kolem udělování státních vyznamenání k 28. říjnu, cenzury pořadu show Jana Krause apod.? Nebojíte se, že situace opět tenduje k nějaké, dejme tomu „měkké“ normalizaci?

No, připomnělo mi to samozřejmě 80. léta. Já nejsem žádný hysterik, který by hned křičel, ale bojím se, že to může, bohužel, klidně skončit i v „tvrdé“ normalizaci. Prvním indikátorem pro mne je, že si před soudní mocí zjevně nejsou všichni rovni. Ale chci věřit, že se Evropa i Česko vzpamatují. Je sice pravda, že obdobné situace v minulém století na tomhle kontinentě vždy skončily blbě, ale tak snad tentokrát budeme poučenější, každý bychom pro to měli udělat maximum, aby to tentokrát naopak dopadlo líp.

Na Chmelnici jste končil po revoluci v roce 1990. To byl rok, kdy jste byl jedním z producentů legendárního koncertu Rolling Stones na Strahově. Napadlo Vás někdy v 80. letech coby samostatného kulturního referenta Obvodního kulturního domu na Žižkově, že budete produkovat Stouny?

Ani ve snu, i když jsme si o tom na večírcích rádi vyprávěli, ale brali jsme to jako nereálnou fabulaci a pak to šlo ráz na ráz, vždyť smlouvu s Rolling Stones jsem podepisoval necelý rok poté, co nás s rockovou hudbou nechtěli pustit „do Prahy“…

Věřil jste vůbec, když jste v 80. letech dělal na Chmelnici, že ta změna může přijít, že jednou na spartakiádním stadionu bude po pódiu pobíhat Mick Jagger?

Vůbec, já jsem naopak byl už před tím několikrát jednou nohou na cestě ven. Jednou jsem to dokonce s kamarádem zkusil dostat se na západ přes Polsko. To byla taková cesta za železnou oponu, která však vyžadovala dost pevný nervy, protože jste museli odjet do Polska a tři čtvrtě roku tam čekat v ilegalitě na šanci. Mezitím už tady po Vás samozřejmě vyhlásili celostátní pátrání, takže Vás v Polsku nesměli nikde chytit, legitimovat… Já jsem to psychicky nedal, nedotáhl jsme to, a vrátil jsem se… Ale ten kamarád se po čase tou polskou cestou dostal trajektem přes vodu do Dánska.

Koncert Rolling Stones v roce 1990 v Praze byl každopádně největší hudební událostí v Československu. Pro spoustu lidí to navíc bylo definitivní potvrzení, že se časy změnily. Vyprávějí se až bizardní historky o jeho přípravě. Jsou pravdivé?

Nevím, jaké myslíte, některé možná ano, ale to by bylo na knihu… Stouni tehdy poslali Václavu Havlovi blahopřejný dopis ke zvolení prezidentem a napsali, že by tady klidně zahráli v rámci svého evropského turné a podpořili tak společenské změny. Havel byl tehdy opatrný, moc to ze začátku nepodporoval, ale jeho osobní tajemník Vladimír Hanzel do něho hučel, že to bude dělat Pupi (přezdívka Luboše Schmidtmajera – pozn. redakce) a tak nakonec souhlasil. Dal nám dopis s pozdravem a my jsme odjeli na jednání se Stouny do Mnichova.

Koncert jste zorganizovali za dva a půl měsíce, to je dnes na produkci takové akce asi nemyslitelný termín…

Rozhodně, navíc to bylo všechno tehdy ještě v podmínkách reálného socialismu, v tom nepředstavitelném systému bankovnictví, kde nebyly úvěry, a vrcholným bankovním produktem byla vkladní knížka. Řada tehdejších komunistických institucí se nám navíc snažila házet všemi možnými způsoby klacky pod nohy. Třeba tehdejší státní agentura Pragokoncert, ale bylo jich více. Na druhou stranu nám pomohla spousta lidí, u kterých by to člověka vůbec nenapadlo, příkladem za všechny je Věra Čáslavská.

Nebo neexistovala normální distribuce vstupenek. My jsme konečnou smlouvu se Stouny podepsali tři týdny před koncertem a teprve v tu chvíli jsme mohli začít prodávat vstupenky. Za necelé tři týdny jsme museli prodat 110 tisíc lístků! A nebylo kde. Půjčili jsme si dvě maringotky, jednu postavili před Výstaviště, druhou na Staromák a prodávalo se. Poslední den, kdy prodej finišoval, se už bankovky v maringotkách nerovnaly, ale házely se na zem, protože šuplíky nestačily. Lístek stál 250 korun v předprodeji a největší bankovkou byla pětistovka.

V letech 1992 a 1993 jste se stal privátním tajemníkem Václava Havla. Vy jste ho ale znal již z Chmelnice, že?

Chmelnice byla svět, kde se mimo jiné přirozeně střetávaly dva příbuzné světy – disent a underground s tak zvanou „šedou zónou“. A Havel byl pro mne vlastně vzorem ideálního klubového diváka. Kromě návštěv divadelních představení chodil zároveň i na koncerty a výstavy, mnohdy i několikrát.

Nedávné výročí nedožitých Havlových narozenin opět aktualizovalo diskuse o jeho odkazu. Co vy jste si na něm vážil?

Já se vyhnu vzletných myšlenek a řeknu spíše, jak jsem ho zažil, když jsem pro něj pracoval. Václav Havel rád organizoval a v tom viděl spousty věcí podobně jako já. Bavilo ho spojovat lidi, dávat je dohromady a vytvářet tak nové možnosti. Byl to velmi týmový hráč.

V roce 1995 jste nastoupil do Paláce Akropolis. Kdy jste ten připravovaný projekt zaregistroval poprvé?

(úsměv) Já si Akropoli pamatuji už jako kluk. Studoval jsem střední průmyslovou školu na Žižkově náměstí a Kubeličkou jsem kolem chodil domů nebo do parku s kamarády. V místě, kde je dnes restaurace, byly šatny pro dělníky, kteří stavěli za rohem v Mahlerových sadech žižkovský televizní vysílač. Vchod do Akra byl tehdy zatlučený prkny. Od starousedlíků jsme věděli, že tam dříve bylo divadlo, už tehdy jsme si říkali, že by to byl skvělý prostor na bigbít.

A pak na konci 80. let jsme z Chmelnice s Prahou 3 dokonce jednali o využití těch prostor pro klub. Ale vinou magistrátu to tehdy nedopadlo.

Palác Akropolis zahájil provoz v roce 1996. Jak to tehdy vypadalo?

Ten začátek byl hodně divokej. Na zahájení jsme ukecali Ivana Krále, aby nám odehrál koncert. V sále nebyly ještě parkety jen holý betonový povrch. A jak tam diváci chodili, tancovali a šoupali nohama, tak z toho vznikl takový zvláštní prachový efekt připomínající mlhostroje, akorát v hledišti trochu dusil…

V čem se liší Palác Akropolis dnes od Paláce Akropolis, když začínal?

V zásadě ta základní myšlenka je stále stejná a tou je, že Akropolis je místem pro setkávání umělců a otevřeným prostorem pro vznik něčeho kvalitativně nového. Jen ty projekty už nejsou živelné. Tehdy to byl dům plný lidí s nápady, kterých bylo tolik, že vypadávali pomalu okny, ale málo z toho se podařilo dotáhnout. Dneska máme personální i technické zázemí, aby se to dělalo profesionálně. Výsledkem, kromě radosti statisíců spokojených diváků, je za poslední léta řada místních i mezinárodních ocenění v oblasti tvorby, v letošním roce byly například dvě premiéry Paláce Akropolis nominovány na cenu Divadelních novin a představení Vypravěč to dotáhlo až k ocenění. To je takové to zvenku viditelnější, ale několikrát byla oceněna i efektivita naší práce, správnost a transparentnost postupů v oblasti ekonomické, což je dále potvrzeno nejen auditorskými zprávami, ale také výsledky četných kontrolních akcí orgánů Státní správy.

Proč jste vlastně v roce 2000 z Akropole odešel?

V té době jsem měl obrovské rozpory s tehdejším ředitelem Jardou Raušerem. Jako jeho podřízený jsem měl na starosti program a provoz a měli jsme zásadní rozpory o tom, jak by se vše mělo dělat. Za něj to byla pořád taková rádoby studentská euforie. Pravda, bylo tam hodně energie, ale projekty se nedotahovaly. A ty, které se podařilo dokončit, byly často zcela mimo plánovanou finanční realitu. Směřovalo to k průšvihu a ten průšvih také nakonec přišel.

A proč jste se po šesti letech vrátil?

Pavel Hurda (bývalý radní Prahy 3, bývalý předseda ODS a podnikatel – pozn. redakce), který ten projekt převzal de facto v krachu a postavil jej na nohy, mě přesvědčil, že to bude dále jinak. To bylo pro mě lákavé, odešel jsem od rozdělané práce a mohl jsem ji dokončit. A Pavel Hurda sliby dodržel, i když ho Akropole stála opravdu hodně peněz.

Co se v roce 2006 ještě řešilo? To už byl Palác Akropolis prosperujícím klubem, ne?

Pořád to ale byla stále finančně náročnější záležitost, pořád před námi byly investice do techniky a dokončení architektonických úprav. Jen pro zajímavost, výtvarník František Skála, který je autorem podoby Paláce Akropolis na malé scéně vymyslel bar, který je pobit mosaznými plechy přichycenými mosaznými hřebíčky. Schválně doporučuji se tam kouknout, těch hřebíčků je přes 23 tisíc! Víte, kolik stojí 23 tisíc mosazných hřebíčků? (smích) Abychom k tomu nemuseli platit práci, sešli jsme se tam jednoho dne všichni s kladivy – všichni jsme seděli, popíjeli pivo a mydlili jsme tam podle přesných instrukcí Franty ty hřebíčky.

Ale hlavně i provozní stránka Akropole nebyla před tím stabilní. To co se naplánovalo, se nedodržovalo, neustále ujíždělo provozní financování klubu. Tehdejší šéf Akropole nebyl schopen provoz stabilizovat. Místo profesionálního vedení jednotlivých projektů to byl pořád takový napůl mejdan, mnohdy docela hezký, ale přeci jen mejdan a to mne dlouhodobě moc nebavilo.

Převzetí Akropole Pavlem Hurdou tehdy ostře kritizovala opozice, neexistovala jiná cesta, jak ten projekt zachránit?

Palác Akropolis stál tehdy před téměř neodvratným krachem. Jsem si na sto procent jistý, že nebýt Pavla Hurdy, dneska by žádný Palác Akropolis v nějaké využitelné podobě neexistoval. Když jsem tehdy z projektu odcházel, nemělo to v té konstelaci nejmenší šanci. V té době pořád všichni jenom schůzovali, ale nikdo z množství zainteresovaných na řešení vlastně neměl čas a projekt se řítil do záhuby. Bez Hurdy by tu dnes stál zchátralý dům, probíhaly by neřešitelné soudní spory s bankou a dveře do divadla by byly zase zatlučené prkny.

Dnes i tehdejší kritici uznávají Akropolis jako špičkový kulturní projekt, někdy ale tvrdí, že je příliš drahý…

To je naprostý nesmysl, je to naopak přesně obráceně. Když si porovnáte naše ekonomické výkony s výkony jiných obdobných projektů v Praze, které čerpají dotace, zjistíte, že provoz Akropole je jednoznačně levnější než u „konkurence“. V Evropských souvislostech je to ještě markantnější. Akropole je například součástí projektu Liveurope společně s 13 obdobnými evropskými kluby. To, co my jako podporu dostáváme v korunách, oni mají často ve stejné výši, ale v Eurech. Přesto jsme svou dramaturgií mnoha zahraničními partnery vnímáni ve své práci jako reprezentanti České republiky a Akropole jako vstupní brána do Prahy pro alternativní, produkčně náročné projekty s vysokou přidanou hodnotou umělecké kvality.

Nebojíte se, že vám v dnešním informačním světě prostě pomalu zmizí publikum? Zábavu a s ní i muziku lidé čím dál častěji konzumují po síti…

Já si nemyslím, že živé publikum na představeních vymře. Sleduji to přes čtyřicet let a domnívám se, že to funguje v takových vlnách, a když už všichni propadají zoufalství, tak s novou generací přijde i nový impuls a nastane renezance zájmu o živé umění. To už jsem zažil několikrát, například na Jasnou páku do Akra chodí tři generace diváků, vyprodávají se projekty pro mladé publikum, tak bych se toho nebál. Já v kumštu na ty apokalyptické scénáře nevěřím. Vidím to i u interpretů, kde se to od elektroniky vždycky vrací zpátky k živé muzice a živým lidem… Spousta z nich začala s počítači a různými „krabičkami“ a skončila s akustickou kytarou v ruce… 

Diskuse

Názory

Chytrá města? Praha s křížkem po funusu

Chytrá města? Praha s křížkem po funusu

Alexander Bellu, místostarosta Prahy 3

Populismu? Žádná láce...

Populismu? Žádná láce...

Petr Trneček, publicista

Proměny Prahy 3

Zaniklá „Volšanka“ - první škola Žižkova

Zaniklá Olšanská škola

Původní Olšanská škola byla první „základkou“ na území dnešního Žižkova. Budovu s číslem popisným 16 jste mohli v Táboritské najít ještě koncem šedesátých let. Pak ustoupila panelové výstavbě a na její adrese dnes najdete řeznictví, restauraci Olše či drogerii PeMi. Více po kliknutí na fotografii.

Již elektrifikovaný vůz žižkovské

„Koňka“ v Prokopově ulici

Článek o čtvrté tramvajové trati v Praze, která vedla na Žižkov, otevřete po kliknutí na srovnávací fotku. (foto: Václav Víšek)

created by Anawe